Vltava

Odhlédneme-li od domácích mazlíčků, musíme si přiznat, že v minulosti to s námi neměla zvířata vůbec snadné. V poslední době se sice leccos zlepšilo, ale jak se říká, máme ještě velké rezervy. Zatímco například v Severní Americe v národních parcích často narazíte na tabulku s upozorněním, že doma jsou tam medvědi a vy tam jste jen na návštěvě, u našich východních sousedů jsou chlupáči nesmyslně vybíjeni kvůli střetům a incidentům, které často spíš než oni způsobí sami lidé.

„Chyť se mě za ruku!“ Říká to netrpělivě, skoro až nerudně. Chlapeček pochopí a poslušně se chytí. Na zebru vykročí spolu. Ruka v ruce. Jednou je to máma a dítě, nastavená dlaň před semaforem a malá pracička, která do té velké vklouzne skoro automaticky.

Saša Michailidis se ptá sochaře, pedagoga, publicisty a autora projektu Vetřelci a volavky Pavla Karouse a architekta, zastupitele na Praze 3 (SZ) Matěje Michalk Žaloudka. V Kobce 17 v Praze na Smíchově je výstava Josef Klimeš: Rovnováha. Přibližuje příběh monumentální plastiky, která patřila po desetiletí k výrazným dílům u Barrandovského mostu. Jenže v červenci se zhroutila. Přitom se o jejím špatném technickém stavu vědělo dlouho.

Co kdyby spolu Romeo, Julie a jejich rodiče dokázali mluvit? Soubor 11:55 s dramaturgicko-režijním tandemem Annou Klimešovou a Petrem Erbesem obrací Shakespearovu klasiku k mezigeneračnímu neporozumění. Dále gruzínská inscenace LIBERTÉ: trigger warning o moci propagandy a festival NORMA, který tematizuje stopy násilí na ženském těle.

Co kdyby spolu Romeo, Julie a jejich rodiče dokázali mluvit? Soubor 11:55 s dramaturgicko-režijním tandemem Annou Klimešovou a Petrem Erbesem obrací Shakespearovu klasiku k mezigeneračnímu neporozumění. Dále gruzínská inscenace LIBERTÉ: trigger warning o moci propagandy a festival NORMA, který tematizuje stopy násilí na ženském těle.

Saša Michailidis se ptá publicistky, překladatelky a programové ředitelky LFŠ Ivy Hejlíčkové a Marie Barešové z Národního filmového archivu. 22. října obohatí program českých kin nové filmové zpracování románu Jane Austenové Rozum a cit. Už v minulosti jsme se dočkali mnoha adaptací knih anglické klasičky pro film a TV. Proč se Austenová, narozená před 251 lety, stala v podstatě popkulturním fenoménem?

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy se rozhodla po čtrnácti letech skončit ve své funkci. V čele významné veřejné instituce se jí podařilo rozšířit sbírky o tisíce uměleckých děl nebo dát prostor novým médiím. Pod jejím vedením galerie také znovu otevřela Colloredo-Mansfeldský palác a vlastní depozitář pro tisíce artefaktů, který instituci významně chyběl. Nový šéf GHMP tak podle ní bude mít dobrou startovací pozici.

Většina knih, které najdeme na pultech a jsou označovány za bestsellery, jsou jen šikovným či méně obratným řemeslným výrazem toho, co je ve vzduchu, o čem se hovoří v televizi a píše na sociálních sítích, co chtějí lidé v dané chvíli slyšet, co rezonuje s jejich konvenčním cítěním a co navazuje na dobové myšlenkové vzorce.

V páté epizodě série Betonový lidi míří Vladimír 518 se sociálním pracovníkem Petrem Globočníkem do Janova v Litvínově. Poslechněte si, proč a jak se tamní sídliště proměnilo v ghetto s vyhořelými a vytlučenými torzy paneláků. Poslechněte si kudy vedla cesta místních obyvatel do sociálního vyloučení a jaké jsou šance na obrat k lepšímu.

„Zakládali jsme si na tom, že jsme kluci ze sídliště. A že jsme drsnější, než kluci z města,“ vzpomíná Petr Globočník. Poslechněte si, jak se Litvínovské sídliště Janov proměnilo v chudinskou čtvrť, ze které se dá jen těžko odstěhovat jinam. Hostem bonusového rozhovoru k páté epizodě série Betonový lidi je Janovský rodák a provozovatel tamního sousedského domu Libuše.

Saša Michailidis se ptá dramaturgyně MFDF Ji.hlava Andrey Slovákové a socioložky Kateřiny Liškové z Historického ústavu AV ČR. 23. října začne jihlavský festival dokumentárních filmů. Filmy, které změnily svět, tak se jmenuje jedna ze sekcí. Jak dokumenty posouvají celospolečenskou debatu? Jak ovlivňuje podobu dokumentů politická situace, osobnost autora, výběr tématu a jeho zpracování? A kdy v dokumentu začíná ideologie?

Hudebnice a songwriterka původem ze Slovenska vydala své sedmé album Pozvi ma, neprídem. Na desku přizvala další mladé umělce a ve větší míře na něm zpívá česky. „Chci být jen s nejbližšími lidmi, mám úzkost z toho, že si s těmi ostatními budeme povídat o tom, co mě nezajímá a nebaví,“ říká k názvu alba. Řeč je ve Vizitce také o současném Slovensku a o melancholii, kterou pociťuje, když se do vlasti vrací. Mluví také o vlivu sociálních sítí, od kterých se snaží odpojit.

Členové a členky odborných komisí Ministerstva kultury rezignují kvůli chystaným změnám dotačních pravidel. Jak je ministerstvo nahradí ve chvíli, kdy už by měly komise zasedat a posuzovat grantové žádosti?

V sedmdesátých letech minulého století jsme získaly s mámou malý byt v Plzni, v dělnické čtvrti u Škodovky. Musely jsme si ho upravit, trochu do něj investovat, ale pak byl nájem šedesát korun. Topilo se tam ještě uhlím.

Saša Michailidis se ptá filmových kritiků Antonína Tesaře z Radia Wave a Kristiny Roháčkové z iROZHLASu. Na konci roku se můžeme těšit na mockumentary, neboli pseudodokument Cunk on Cinema. Jde o další díl série s moderátorkou Philomenou Cunk, kterou hraje komička Diane Morgan. Jaké jsou možnosti žánru mockumentary?

Herečka a dabérka se zamýšlí nad mladou generací herců, nad tím, co pro ni znamená civilní herectví a popisuje, jak správně ‚placírovat fóry‘. Repríza ze 14. listopadu 2022.

Ředitel MFDF Ji.hlava a jeho tým letos přinášejí exaktní důkaz, že filmy dokážou měnit svět. Do jubilejního třicátého ročníku zařadili celou sekci „šťastné třináctky“ – snímků, které nějak dokázaly zachránit život či přispět ke změně systému. Diváci se ale mohou těšit i na tradiční sekce včetně České radosti, která přináší pozoruhodné české dokumenty. Ty aktuálně podle Marka Hovorky zažívají zlatou éru. Čelí ovšem i novým výzvám jako je třeba AI.

Zařekl jsem se, že nebudu psát o svém životě se štěnětem. Jenže o čem mám psát? Každý to ode mě teď očekává, někdo dojatý, někdo s neskrývanou škodolibostí.

Slouží P. Jan Uhlíř.

O spiritualitě města a vesnice, podobách a proměnách křesťanství v dnešním velkoměstě anebo vztahu papeže Františka k megapolím bude v dnešním Krédu mluvit Matěj Senft se svými dvěma hosty: knězem Matějem Jirsou a redaktorem revue Salve Norbertem Schmidtem.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Rudolf Richard Hofmeister, spisovatel z Rožmitálu pod Třemšínem, byl vášnivý turista. Pěší výlet je i východiskem jeho povídky Démon, ve které se vypravěč vydává na pěší pouť krajinou a překvapivě se setkává se skřítkem. Ten ale není roztomilý a už vůbec ne laskavý. Vnikne vypravěčovi přímo do těla. Usadí se – hádejte kde?

Saša Michailidis se ptá hostů na čestné hostování Česka na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Znovu se hledá nový šéf Národní galerie Praha. Na čem závisí, zda se hudební festival udrží při životě? Česká detektivka se lepší a jaká jsou největší klišé v krimi?

Spisovatelka, překladatelka, novinářka a hispanistka se právě vrátila z frankfurtského knižního veletrhu. Představila tu i svou knihu Hnízda o českých Němcích, kteří osidlovali pralesy v Brazílii. „Bohemios nejsou žádní neználkové, naši zemi dobře znají,“ upřesňuje.

Jako nový umělecký ředitel oživil festival Contempuls se záměrem „nabízet pohled do skutečného světa soudobé hudby bez dramaturgických kompromisů a vnějších efektů“. Jak otevírat pole současné vážné muziky pro širší publikum? Jak ze zvukové molekuly vyroste celá hudební forma? „Proces tvorby mám rád skrze všechny fáze, od začátečního vzrušení tématem, přes osamělost zapisování not do partitury, až po provedení před publikem,“ doplňuje.

Čtvrtou laureátku Ceny Medy Mládkové porota označila za jednu z nejvýznamnějších umělkyň své generace. Výtvarnice a pedagožka svoje instalace nekoncipuje jen jako artefakty za vitrínou, ale jako prostor setkání. „Dílo je hotové, až když jej osídlí, zažijí a třeba i znejasní diváci. Mám ale i objekty, kterých je lepší se nedotýkat,“ upozorňuje.

Jet na jih se musí. Vzdálíme se, jak si to malujeme, od povinností, úkolů, škol, festivalu, co se žil dva měsíce v obou patrech domu. Ještě když odjíždíme, dům je vzhůru nohama, bloudíme v něm a neustále něco hledáme… Cesta na jih, nás, říkáme si, vytrhne, posílí, odpoutá. Jenže předem jsme si koupili jen čtyři místa v nočním vlaku do Bologne. Nic víc jsme nedokázali.

Saša Michailidis se ptá hudebních publicistů Petra Korála a Jaroslava Špuláka, který píše pro server Novinky. Metronome Prague po deseti letech končí. Hip Hop Kemp se měl letos po šestileté přestávce vrátit, ale pořadatelé ho zrušili den před zahájením. Dva odlišné příběhy, které otevírají podobné otázky: Co dnes rozhoduje o životě a smrti hudebního festivalu? Jakou roli hrají peníze, program a publikum? A nakolik záleží také na vztahu s městem a jeho obyvateli?

Zdá, že divadelní hru, která by postihla dramatické a převratné události prvních dvou dekád 21.století, zatím nikdo nenapsal. Divadlo je poměrně rychlé médium – ve srovnání s filmem nebo literaturou – tedy v případě, že nejde o velký divadelní dům, který plánuje repertoár na roky dopředu.

Celosvětově uznávaný komorní soubor aktuálně získal už svého šestého „Oskara klasické hudby“ – prestižní Gramophone Awards za nahrávku smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů. „On to moc dobře věděl, že to nejde zahrát, ale skladatel by se neměl ohlížet na muzikanty, musí to jít ven jako jeho múza a tryskat,“ myslí si violoncellista Peter Jarůšek. „Odkrývali jsme vrstvy hudby Bohuslava Martinů jako slupky cibule,“ doplňuje houslistka Veronika Jarůšková.

Saša Michailidis se ptá spisovatelky, autorky krimi románů Michaely Klevisové a spisovatele, literárního teoretika z UPOL Michala Sýkory. Na konci září zemřel Peter May, autor úspěšné trilogie z ostrova Lewis a série čínských thrillerů. Proč nás tak přitahují detektivky? A je to opravdu jen oddechová literatura? Kde končí dobře vystavěná zápletka a začíná skutečně kvalitní literatura?

Kdysi jsem se od svých srbských přátel dozvěděla, že i u nich existuje dětská říkanka nabádající hlemýždě, aby vystrčil tykadla. Jenže na rozdíl od té české, která šnečkovi slibuje krejcar na tvarůžky, balkánská plži vyhrožuje, že dostane sekyrou do hlavy. Když se ke mně dostala i anglická verze, která šneka vybízí, ať vyleze z ulity, jinak bude bit, až zčerná na uhel, začala jsem pátrat.

„Tady, ve studiu Jižák u Tomáše Sochůrka, se natočily snad všechny první důležitý desky českýho rapu. Pamatuju si, jak jsem tam vždycky šel z metra touhle cestou a opakoval si texty, co jsem šel točit,“ vzpomíná Vladimir 518. Poslechněte si, jaká byla žitá neoficiální kultura na devadesátkovém Jižním městě v Praze. Ve čtvrté epizodě série Betonový lidi se Vladimír s Orionem vrací na místa, kde začínali tvořit hudbu a graffiti.

„Když jsem byl malej, rodiče si vybírali mezi Hanspaulkou a Jižním městem. A rozhodli se pro Jižák. Měli jsme družstevní byt s výhledem do polí,“ vzpomíná Michal Opletal aka Orion. Poslechněte si bonus ke čtvrté epizodě série Betonový lidi.

Saša Michailidis se ptá literární redaktorky Vltavy Kateřiny Svátkové a kulturní redaktorky časopisu Reflex Kateřiny Kadlecové. Projev spisovatelky Radky Denemarkové – ačkoliv se to mohlo z médií a sociálních sítí zdát, nebylo to to jediné, čím Česko zaujalo na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Česká republika byla letos čestným hostem prestižní mezinárodní akce. Jak to celé dopadlo?

Cesta se prudce svažuje do hlubokého údolí říčky. Ze strmých svahů ční vysoké buky, které se derou ke světlu, jehož není v úzkém kaňonu zjevně nadbytek. Šedostříbrná barva hladké kůry kmenů táhnoucích se v heroické vertikále vzhůru neodbytně připomíná gotické sloupy, drobné listoví v korunách, hrající všemi odstíny té zvláštní světle zelené až zlaté, rozzářené v pozdně odpoledním podzimním slunci, propouští světlo a barvy nezachytitelné foťákem.

Saša Michailidis se ptá výtvarných publicistů Matěje Forejta a Jana H. Vitvara, ten vede kulturní rubriku časopisu Respekt. Ministerstvo kultury vypsalo nové výběrové řízení na pozici generálního ředitele Národní galerie Praha. To předchozí v červenci zrušilo. Nový ředitel by měl nastoupit 1. ledna 2027. Co se v aktuálním konkurzu změnilo? Jakou představu o budoucnosti NGP má ministerstvo a co musí nabídnout kandidáti? Jaké priority čekají nové vedení instituce?

Výtvarnice, kterou znají lidé u nás i ve světě, se zamýšlí nad svou životní cestou, která ji přivedla k divadlu i k malování. Jak moc ji proměnil Jiří Srnec i rozchod s ním a co je pro ni důležité dnes?

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

Do údolí Val Lumnezia ve švýcarském Graubündenu jsme se vrátili po pár letech a chtěli navštívit stavby, které zde mezitím vznikly. Pár jsme si vytipovali a až později mi došlo, že jsme instinktivně vybírali nejen podle autorů, ale především podle účelu. Zůstaly ty, jejichž hlavním posláním je zlepšení místa, společnosti a života, jakkoli i ostatní měly zajímavou formu.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových historiků, kurátorky NFA Iwony Łyko-Plos a ředitele Českého centra Varšava Petra Vlčka. Nezvaní hosté, Kanály, Popel a démant, Země zaslíbená, Člověk z mramoru a Člověk ze železa, Danton nebo Katyň - filmy, které spojuje jméno polského režiséra Andrzeje Wajdy, který zemřel před deseti lety. A letos v březnu jsme si připomněli 100 let od jeho narození. Co nám dílo režiséra Wajdy říká dnes? Repríza z 5. 3. 2026.

Slouží sboroví důstojníci Stanislav Zdeněk a Olga Zdeňková.

O stavbách a liturgických prostorech Českobratrské církve evangelické, jejich proměnách i duchovních přesazích bude v dnešním Krédu mluvit Matěj Senft se svými dvěma hosty: historičkami umění Annou Boučkovou a Milenou Bartlovou.

Bruncvík prý přivezl lva do Čech. Ale ten lev a ten příběh pochází z Luneburku a Brunšviku. V těch krajích vznikla i hanza – velmoc obchodní. A co když i velmoc duchovní?

Povídka zachycující jednu z mnoha spiritistických seancí, kterým rádi a často holdovali obyvatelé českého Podkrkonoší.

Ve věku 94 let zemřel přední sklářský výtvarník a pedagog Vladimír Kopecký. Poslechněte si rozhovor z roku 2022, který jsme s ním pořídili pro pořad Momenty. Přemítá v něm mimo jiné o tom, jak jeho tvorbu ovlivnil vážný úraz hlavy, proč chtěl vždycky dělat ošklivé sklo a že by umění mělo člověka zasáhnout.