Host Radiožurnálu

„Život v Paříži plyne dál, takže můžete vidět lidi, kteří sedí na zahrádkách a zajdou si na oběd a na kávu. O dvě ulice dál pak může docházet k dost vážným střetům s policií,“ popisuje ve společném rozhovoru s Martinem Baluchou zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Marcel Faltys. Proč se ve Francii tak snadno vznítí protesty a co mají společného? A proč politici hněv lidí nedokážou uklidnit?

„Na nadcházející výstavě poprvé vystavím svoje bronzové sochy a mimo jiné i další série obrazů. Připravujeme také po osmi letech novou monografii, kde budou zastoupeny i jiné série obrazů, než budou na výstavě,“ avizuje výtvarník Jan Kaláb. Jak se proměnil od malování na zdi k monumentálním instalacím? A co chtěl divákům říct svou expozicí na letošním Signal Festivalu? Poslechněte si rozhovor.

Jediná vteřina. Tak se jmenuje nový dokument režiséra Víta Klusáka, který ukazuje, jak může jediná vteřina nepozornosti nebo selhání za volantem změnit život nejen řidiči, ale i oběti dopravní nehody a jejich blízkým. Snímek přináší čtyři příběhy inspirované skutečnými událostmi. „To, co už jsme začali považovat za normální, ve skutečnosti zabíjí,“ říká Klusák.

Herečka Magdaléna Borová si z festivalu Prix Bohemia Radio odváží rozhlasovou Thálii za roli v dramatizaci Bergmanových Scén z manželského života. Rozhlasovou práci považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších činností. V čem podle ní spočívá její kouzlo? Jak se jí po dvaceti letech v Národním divadle žije na volné noze? A proč herečka, která se živí především hlasem, tolik vyhledává ticho?

Čerstvá členka rozhlasové Síně slávy Eva Ješutová nastoupila do Českého rozhlasu v roce 1981 a o šest let později se stala vedoucí archivu. Zažila proměnu archivářské práce od kartoték až po digitální záznamy a podílela se na uchování unikátních historických nahrávek. Jednou z nich byl i dosud neidentifikovaný pásek s projevem Alexandra Dubčeka po návratu z Moskvy v roce 1968. Rozhlasový archiv pomohl také Jiřímu Mádlovi při přípravě filmu Vlny.

„Hrozně jsem si přála otevřít bezpečné prostředí, kde bych s pacientkami mohla mluvit a nějakým způsobem je utěšit, poradit, nasměrovat,“ říká Veronika Cibulová, zakladatelka pacientské organizace VERONICA, která podporuje ženy s onkogynekologickými onemocněními přímo v nemocnici U Apolináře. Jako ředitelka Nadačního fondu Hippokrates navíc pomáhá měnit nemocniční prostředí tak, aby se v něm pacientky cítily lépe. Co ženy v nejtěžších chvílích nejvíc potřebují?

Na nové začátky není nikdy pozdě, říká kurátorka, malířka a fotografka Renáta Mužíková alias Reny, která začala v 51 letech chodit na hodiny zpěvu. Náhodné setkání s klavíristou Radkem Svobodou přerostlo v hudební spolupráci a dnes spolu dokončují první album. „Já se pořád učím. Miluji se pořád něco učit,“ prozradila v rozhovoru. Proč se rozhodla natočit desku, která nemá ambice na komerční úspěch? A kde bere energii na všechny své umělecké aktivity?

„Napíšu suchý text a pak se ho snažím rozsypat pomocí naučených básnických technik. Je to hrozný chaos a je to selhání. A já to miluji a vlastně nesnáším,“ popisuje svou metodu spisovatel Marek Torčík. Co pro něj znamenala publicita spojená s vydáním románu Rozložíš paměť? Jak jde dohromady tvůrčí a byznysová stránka literární praxe? A čím je specifická poezie? Poslechněte si rozhovor z Frankfurského knižního veletrhu.

„Pořád se mluví o krátké pozornosti, o tom, že potřebujeme maličká sousta a jsme schopni jenom maličkého soustředění. Na to jsou básně přece úplně ideální. Je to malé, krátké, ale velmi intenzivní,“ říká v rozhovoru na Frankfurském knižním veletrhu básník, prozaik a novinář Jonáš Zbořil. Proč se rozhodl psát o tzv. nové divočině? Jaká další kniha se mu rýsuje v hlavě? A proč je dobré číst nobelistku Anne Carsen?

Spisovatelka Alena Mornštajnová už prodala více než milion knih. Její první knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2013. Za třináct let si získala čtenáře například romány Hana a Listopád. A k posledně jmenované knize nyní píše pokračování. „Mé knihy jsou jak pro ženy, tak pro muže,“ říká v rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem na Frankfurtském knižním veletrhu.

Hospody, hřbitovy i železniční nádraží. Pro spisovatele Jaroslava Rudiše jsou to místa plná příběhů a vzpomínek. Na Frankfurtský knižní veletrh přivezl svůj nejnovější román Kde mrtví mluví, ve kterém se vydává po stopách minulosti napříč střední Evropou. Proč ho mrzí mizení tradičních hospod? A co podle něj ztrácíme, když spolu přestáváme mluvit?

Ve Frankfurtu nad Mohanem byl největší knižní veletrh na světě a Česká republika byla čestným hostem. Spisovatelka Radka Denemarková je nejen oceňovaná a překládaná, ale také byla hojně citovaná v souvislosti s projevem, který na veletrhu přednesla. „Vlna reakcí mě překvapila, protože to říkám celý život,“ říká v rozhovoru s moderátorem Janem Pokorným.

Až 90 procent rodin chce pečovat o své blízké doma s podporou mobilního hospice. Říká to předsedkyně Fóra mobilních hospiců a ředitelka organizace Sdílení Michaela Čeřovská, která v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou přibližuje kampaň Dožít doma. Proč má smysl obout si 14. října papuče?

Podle čínské fyziognomie se dle tvaru nosu odvozuje bohatství či chytrost člověka. Co je pravdy na tom, že velký nos velkého ducha značí? „Jaký má člověk charakter, tak to obličej neříká, ale lidé to tak opravdu vnímají,“ vysvětluje chirurg na klinice Esthé Ondřej Měšťák, který se také se věnuje výzkumu a výuce studentů na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde zastává funkci zástupce přednosty pro výuku.

Eva Eisler přes 20 let tvořila, žila a vystavovala ve Spojených státech. Její díla jsou součástí prestižních muzejních a galerijních sbírek všude ve světě a letos na jaře vstoupila do Síně slávy českého designu. V rozhovoru s Martinem Baluchou přiblížila mimo jiné proces vzniku své instalace Kruh ticha vytvořené pro pražský Designblok. „Ta věc je přešpekulovaná, promyšlená do každého detailu. Říkala jsem si, že tam nemůžu nic vytvářet, musím tam přinést něco z přírody.“

„Snažili jsme se být revuální divadlo, ale neměli jsme ‚girls‘, poněvadž rodiče asi nechtěli do takového spolku pustit své dcerky. Takže jsme měli ‚girlsáky‘, čtyři chlapy, kteří hráli to, co by jinde hrály revuální ‚girls‘,“ vypráví spoluzakladatel Semaforu a Divadla Na zábradlí Jiří Suchý. Kde se učil hrát? Jak prožíval zákazy v 70. letech? A čím mu učarovala Jitka Molavcová?

Do kin vstupuje film Milovník, ne bojovník, který zaujal diváky na festivalech v Karlových Varech a v Plzni. Ve Varech získal hlavní cenu soutěže Proxima, v Plzni pak Zlatého ledňáčka. „Nechtěla jsem definovat nějakou generaci, jen jsem vyprávěla příběh postav,“ říká režisérka Martina Buchelová, pro kterou je snímek celovečerním debutem. Proč se rozhodla těžká témata, jako jsou alkoholismus, osamělost nebo zneužívání, zobrazovat spíš v náznacích?

Co když zjistíte, že život, který jste si vysnili, vypadá ve skutečnosti úplně jinak? David Ondříček se se svým novým filmem vrací do současné Prahy a ke kořenům své tvorby. V komedii Kluci to vidí jinak než holky sleduje sedm lidí, kteří hledají lásku, směr i odvahu něco ve svém životě změnit. Proč měl potřebu vrátit se k příběhům lidí kolem sebe? A proč říká, že natočil možná svou nejsmutnější komedii?

„Když kandidoval na prezidenta, k osmašedesátníkům měl poměrně kritický vztah. Oni chtěli na Hradě Dubčeka, ale Havel byl nominován a chtěl se od určité chvíle stát prezidentem a bral je jako konkurenty. Dokonce se s nimi střetl v Občanském fóru,“ vypráví historik Jiří Suk. Proč Občanské fórum odmítlo přímou volbu hlavy státu? Jak se proměňoval vztah Václava Havla k Václavu Klausovi? A v čem byl pozoruhodný jeho dopis Gustávu Husákovi z roku 1975? Poslechněte si rozhovor.

„Václav Havel byl stejný, když jednal s nějakým monarchou, který navštívil Prahu, jako když jsme seděli v hospůdce. Byl jedním z nejautentičtějších lidí, jaké jsem v životě poznal. Kým byl vnitřně, tím byl i navenek,” říká o prvním polistopadovém prezidentovi jeho někdejší tiskový mluvčí Michael Žantovský. Co bylo původním cílem Hovorů z Lán? Kdo zařídil setkání Václava Havla s dalajlámou? A proč se etablovala negativní nálepka „pravdoláskař“? Poslechněte si rozhovor.

Když se řekne Václav Havel a Bill Clinton, mnoha lidem se vybaví, jak tehdejší americký prezident hraje v jazzovém klubu na saxofon a oba spolu zaskočí „na jedno“ k Tygrovi. Tyto muže nespojoval jen podobný světonázor, ale hlavně blízké a upřímné přátelství. „S žádným jiným politikem mi nebylo tak dobře jako s ním. Měl jsem ho strašně rád. Měli jsme k sobě hodně blízko a myslím na něj každý den,“ vzpomíná v rozhovoru pro Český rozhlas Clinton.

„Přiznáváme se k tomu, že to je torzo, které je spíš vyselektováno z toho, co se našlo v pozůstalosti. Dali jsme to dohromady podle nějakých vzorů, které nám zanechal v Audienci a v Protestu, a především podle deníku, který si psal ve svém prvním vězení po publikování Charty 77,“ říká k adaptaci nově objeveného dramatického torza z tzv. vaňkovského cyklu umělecký režisér Dejvického divadla Jiří Havelka. Poslechněte si společný rozhovor s promotérem Michalem Kaščákem.

„Byli jsme emoční přerušovači toku řeči prezidenta… Prostě to byl prezidentův pořad, tak to tehdy bylo nastaveno,“ konstatuje někdejší moderátor Hovorů z Lán Robert Tamchyna. „Hovory byly žánrově úplně mimo všechny kategorie,“ dodává novinářka Eva Hůlková. Kdy se s Václavam Havlem poprvé setkali? Obstál by dnes formát pravidelného nekritického rozhovoru? A proč bývalý prezident raději vystupoval v rozhlase než v televizi?

„Havel velmi působivě a bez redakce popisoval nastupující normalizaci,“ oceňuje Anna Freimanová. „To je možná to nejaktuálnější – nenechat se opít rohlíkem a dávat pozor na to, co se na nás řítí. Nepřistupovat na tyto drobné změny, protože se najednou můžeme ocitnout někde, kde nechceme být,“ zamýšlí se. Jaký byl Václav Havel soused? A kde můžeme vidět představení Divadla Na druhém tahu? Poslechněte si společný rozhovor s hercem a principálem souboru divadla Radkem Bárem.

„Stále se tváříme, že jsme bílé holubice, které za nic nemůžou, a že jsme jen oběti. Není to pravda. Jsme velmi nebezpeční nejen pro Evropu, ale pro celý svět. A pokud si to neuvědomíme, zůstaneme nebezpečím,“ zamýšlí se nad středoevropanstvím socioložka a bývalá velvyslankyně v Rakousku a Polsku Magda Vášáryová. Kdy poznala Václava Havla? Co znamená, že v Rakousku chodila s jeho svatozáří nad hlavou, jak píše ve své knize? A jakou budoucnost má V4? Poslechněte si rozhovor.

„Věděli jsme, že Václav Havel je víc než prezident, víc než disident, víc než politický vězeň, víc než dramatik, víc než spisovatel. Že je to všechno dohromady a s nějakou synergickou přidanou hodnotou,“ ohlíží se někdejší spolupracovník Václava Havla Martin Vidlák. Měl bývalý prezident také lidské slabiny? Mohl by uspět v přímé volbě? A jak jeho osobní fotograf Tomki Němec přišel ke své funkci? Poslechněte si společný rozhovor z Lán.

„Byla to neopakovatelná doba, nejkrásnější léta našich životů. A nejenom našich životů, ale nejkrásnější léta této země po revoluci. Otevřely se obrovské možnosti a naše země byla na výsluní slávy v Evropě, a to díky Václavu Havlovi, který měl obrovskou autoritu,“ říká jeho někdejší mluvčí Ladislav Špaček. Která místa v Lánech bývalý prezident nejčastěji vyhledával? Čím pro něj byla frustrující spolupráce s novináři? A jak jeho fenka Ďula přivítala britskou královnu?

„Obezita je rizikový faktor i u jiných civilizačních onemocnění, ale u karcinomu prsu je to zvlášť nebezpečné, protože v tukové tkáni se tvoří pohlavní hormony,“ vysvětluje Petra Tesařová z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka. Jakou roli při vzniku karcinomu hrají geny? Zvyšuje riziko hormonální antikoncepce? A proč ženy odkládají preventivní screeningová vyšetření?

„Vždycky je možné něco zlepšit. Třeba si řeknu, že jsem něco fakt dobře uvařila, ale že bych si po představení řekla‚ tak to jsem byla dobrá‘, to ne,“ přiznává zpěvačka Monika Absolonová, která se chystá na svůj dosud největší narozeninový koncert. Proč kvůli němu znovu oprášila písně, které už roky nezpívá? A jaké to je bilancovat kariéru právě na pódiu? Poslechněte si rozhovor.

Tři sestry slaví 60 let svého frontmana Lou Fanánka Hagena deskou Fan 60, knihou a turné. Výběr písní podle něj neměl být klasickým best of – sáhl po skladbách, které má rád, po spolupracích i méně známých písních. Na desce je také novinka Moravian RapSchody, v níž propojuje biblický příběh, víno, marihuanu a Moravu. „Jak jsem starší, tak se pouštím do takového mudrování,“ přiznává.

Na Vltavě máte možnost poslouchat unikátní projekt Betonový lidi zaměřený na život na sídlištích, která utvářela život několika desítek procent z nás. „Pokud jsou lidé, kteří nežili na sídlišti, tak chodili do budov, které byly udělané tímhle prefabrikovaným způsobem. Takže panelová výstavba se dotkla v podstatě úplně každého,“ říká tvůrce projektu, kurátor a hybatel veřejného prostoru Vladimir 518.

Co všechno se musí stát, aby se americký fotbal mohl na jeden den přestěhovat do Paříže? Jan Woska má zkušenosti z prostředí americké NFL a teď se podílí na přípravách říjnového zápasu Steelers proti Saints na Stade de France. „Mám asi pět klobouků,“ popisuje svoji roli. Kolik lidí taková akce zaměstná? Co je potřeba zařídit týdny dopředu? A v čem se příprava zápasu NFL liší od čehokoliv, co známe z Evropy?

Společně zasahovali a hasili požáry ve Francii, v Albánii a Bulharsku. Vedoucí leteckých záchranářů Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje Jiří Buček a pilot vrtulníku Black Hawk Samuel Posluch vyprávějí o tom, co je to ohňová bouře a také proč je efektivnější hasit lesní požáry z vrtulníků, které jsou naváděny leteckými návodčími přímo ze země. Moderuje Martin Balucha.

Divadlo Járy Cimrmana slaví v Příchovicích začátek 60. sezony a také devadesátiny jednoho z jeho zakladatelů. Co přinesla zatím poslední sezona a jaká bude ta nová? Kdy členové souboru poprvé stáli na prknech žižkovského divadla? Jak v nich principál Zdeněk Svěrák krotí herectví? Proč titulovaní doktoři zastávali vždy výhradně roli trhačů lístků? A který z kostýmů si oblíbil Miloň Čepelka? Poslechněte si záznam besedy.

„Je to utváření vztahu k tělesné výchově, k jakémukoliv pohybu v celoživotním rámci, nejen v aktuálních podmínkách,“ vysvětluje pojem pohybové gramotnosti vysokoškolský pedagog, sportovní trenér a odborník na atletiku a kondiční přípravu Aleš Kaplan. Jak naučit budoucí učitele tělocviku být dobrými a oblíbenými kantory? Jak mluvit s rodiči, když jejich dítě má i nemá talent? A jak pracovat s nedoslýchavými dětmi ve sportovních oddílech? Poslechněte si rozhovor.

„V Druhé knize Mojžíšově čteme o události, kdy Mojžíš vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví do země Bohem zaslíbené Abrahámovi. Kosmas zřejmě chtěl také dát svému lidu nějakou vznešenou představu o jeho národním počátku,“ říká k původu pověsti o praotci Čechovi roudnický farář Martin Brousil. Jak se slouží mše na Řípu? A co je cílem Klubu neznabohů? Poslechněte si rozhovor.

„Pořád mám takovou otázku, jestli to bylo nejlepší, nebo nejhorší rozhodnutí mého života. Někdy se víc přikláním k jedné variantě, někdy k druhé. Hodně mi pomáhá ta neuvěřitelně pozitivní zpětná vazba,” přiznává Pepa Lubojacki, autorka oceněného dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který se stal českým zástupcem v boji o Oscary. Může zaujmout americké akademiky? A jak probíhala jeho premiéra v pražské Lucerně? Poslechněte si rozhovor.

Nastává období jelení říje. A to je kouzlo podzimu, jak říká Lucie Marunová, hajná a myslivkyně na Šumavě. „Je to mocné a nádherné. Kdo slyšel jelena, tak musí dát za pravdu, že vám přeběhne mráz po zádech,“ vypráví autorka knihy Hajná ze Šumavy. Co obnáší péče o zvěř a jak se mění šumavská příroda?

Operní pěvec Adam Plachetka prožívá „lazebnické“ období. Ve Státní opeře ho čeká role ďábelského Sweeneyho Todda, ve Vídni zase Figaro v Lazebníku sevillském. Jak náročné je přepínat mezi dvěma tak náročnými rolemi? Jak se připravuje na mluvené dialogy v muzikálu? A proč se jeho hlas postupně posouvá od basbarytonu k barytonu?

Gerontoložka Iva Holmerová u příležitosti Mezinárodního dne Alzheimerovy choroby připomíná, jak důležité je nechat si otestovat paměť. „Ne každý, kdo se dostaví se subjektivními stížnostmi na paměť, má poruchu paměti. Často se objeví jiná příčina, únava, stres, deprese,“ říká. V rozhovoru se také dotkla toho, proč je pro ty, kteří pečují o lidi s demencí, důležité říct si o pomoc, když je toho na ně příliš.

Příběh rodinné pražírny Jablum Czech se začal psát před dvaceti lety. Petr Nývlt tehdy kávu ještě nepil, ale jeho žena ano a přála si k Vánocům kávovar. A tak Petr Nývlt, protože se snaží proniknout do tajů problémů, místo do supermarketu vyrazil na kávový kurz. „Pak jsem vybral kávovar a hledal zajímavou kávu. První kávová plantáž, kterou jsem navštívil, byly Kanárské ostrovy v Evropě,“ vypráví.

Skladatel Michael Kocáb dokončil s textařem Michalem Horáčkem operu Vyhnání ďáblů z Arezza. Inspirovala je slavná Giottova freska z roku 1295. Jaký bude další osud díla a co může příběh o městě napadeném silnějším nepřítelem říct současnému světu? Kocáb v rozhovoru mluví také o své zkušenosti s vyjednáváním o odchodu sovětských vojsk z Československa a o tom, proč bude operní ďábel zároveň tenoristou, raperem a tanečníkem.

„Stál jsem pevně nohama na zemi a věděl jsem, že budeme jenom v tom základu Michelin Selection, což je pořád obrovský úspěch na takto malinkou restauraci. A pak přišlo oznámení o Zelené hvězdě – nevěřil jsem tomu a myslím si, že jsem na pódiu i brečel,“ vypráví šéfkuchař oceněné restaurace Sůl a Řepa ve Strakonicích Pavel Drdel. Proč je pro něj důležité znát lidi, kteří vypěstovali jeho suroviny? A jak vzpomíná na svůj pobyt v Itálii? Poslechněte si rozhovor.

„Vůbec jsem si nedokázal představit formu toho, jak se to celé poskládá do sebe, a nakonec jsem z toho byl upřímně šťastný. Je to opravdu něco jiného,“ říká na adresu filmové novinky Vyvolený představitel jedné z hlavních rolí Petr Uhlík. Jaká byla reakce publika po karlovarské premiéře? Po čem herec a podcaster pátrá na pomezí Česka a Německa? A v čem spočívá jeho specifická metoda přezkušování textu? Poslechněte si rozhovor.

Od soboty do 30. září je ve Vladislavském sále Pražského hradu otevřená výstava korunovačních klenotů, kterou doprovází výstava Habsburkové 500. Kurátorem doprovodné výstavy je Štěpán Vácha, který v rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem mluvil nejen o historii klenotů, ale také o jejich významu pro současnou společnost. „Respekt ke klenotům, vztah, který k nim naše společnost má, to je věc, kterou bychom měli zprostředkovávat nové generaci. Je to náš úkol,“ říká.

Pod hladinou Lipna dodnes leží zbytky Dolní Vltavice, vesnice, která musela ustoupit stavbě přehrady. Spisovatel Jan Štifter její příběh zachytil ve svém novém románu Vltavice a teď se chce do zatopené obce sám ponořit. „Chtěl bych si proplout náměstí a chrám, který tam je a zároveň není,“ říká. Co všechno pod vodou zůstalo? A co všechno kromě domů, školy nebo kostela vlastně zmizelo?

Umění má hluboké poslání, mělo by být autentické, upřímné a svobodné, říká zpěvačka Bára Basiková, která v rozhovoru s moderátorem Liborem Boučkem vypráví o své kariéře a také o dokumentu Heleny Třeštíkové. Jaké je vidět vlastní život a kariéru zpětně na filmovém plátně? A co o sobě Bára Basiková díky dokumentu zjistila?

„Ptali jsme se architektů, jak dlouho to trvalo od prvního nápadu až po samotnou realizaci, kterou mohou vidět čtenáři v knize. A průměr byl třeba osm devět let,“ konstatuje vydavatel ročenky Česká architektura 2024–2025 Radek Váňa. „Ačkoliv stavíme projekty, které jsou třeba šest let staré, pořád jsou schopné obstát,“ dodává editor a architekt Jan Schindler. Podle jakých kritérií byly vybírány jednotlivé stavby? A komu je kniha především určena? Poslechněte si rozhovor.

„Vida Prelesnik, klavírní virtuoska slovinského původu, slaví dvojité výročí – jak narození, tak úmrtí. A nás zaujal její život, kdy byla velmi talentovanou hudebnicí a v podstatě svoji kariéru tak trochu obětovala pro kariéru Talichovu,“ osvětluje téma 44. ročníku festivalu Talichův Beroun jeho ředitelka Karolina Froňková. Daří se festivalu oslovovat širší publikum? V čem spočívají jeho celoroční aktivity? A jak na klasickou hudbu reagují děti? Poslechněte si rozhovor.

Choreograf Václav Kuneš se v nové inscenaci inspiroval japonskou tradicí opravovat rozbitou keramiku zlatem. „Praskliny reprezentují naši duši. A veškeré věci, co se nám stanou v životě, ty praskliny na duši, bychom neměli skrývat. To je to, co z nás dělá, čím jsme,“ říká. Jak zásadní pro něj byla spolupráce s Jiřím Kyliánem? Proč by každému tanečníkovi doporučil vycestovat do zahraničí? A jak probíhal jeho jediný konkurz v životě? Poslechněte si rozhovor.